Přímé/nepřímé daně

06. března 2014, 10:37

V hlavním článku jsme se okrajově zmínili o tom, že v České republice existují dva základní druhy daní – přímá a nepřímá. Nyní se podíváme o něco podrobněji na jejich charakteristiku a vysvětlíme si základní principy jejich fungování.

Přímé daně – u tohoto typu daně lze přesně určit osobu, která je jejím plátcem. Odvádí se na základě písemného daňového přiznání příslušnému finančnímu resortu a dále se člení na:
a) daň z příjmu právnických a fyzických osob (vypočítává se jako 15% ze superhrubé mzdy)
b) daň z nemovitosti – je nucen platit každý vlastník určitého pozemku či stavby bez ohledu na jeho příjmy. Výše daně z nemovitosti se v případě staveb určuje podle výměry půdorysu nadzemní části (v m2). V případě bytu a nebytových prostor se výměra podlahové plochy ještě násobí konstantou 1,2. Co se týče pozemků, zde se výše daně vypočítá podle hodnotového základu, to znamená v Kč, či na základě fyzických jednotek (m2).
c) daň z převodu nemovitosti – poměrně často se stává, že pokud někdo kupuje nebo prodává svůj byt/dům takzvaně na vlastní pěst, zapomene na povinnosti, které mu odpadávají v případě pohodlné spolupráce s realitní kanceláří. Jedním z problémů může být právě daň z převodu nemovitosti. Její výše letos stoupla na 4 procenta a ve většině případů ji odvádí prodejce, nicméně i zde můžou nastat výjimky a nepříjemné situace. Ty se vztahují zejména ke skutečnosti, že kupující zároveň ručí za prodejce ohledně zaplacení daně. Jedním z řešení těchto problémů může být dodatek smlouvy, který opravňuje kupujícího následně vymáhat sankce v případě nezaplacení této daně. Existují nicméně také situace, kdy daň platí oba, jak kupující tak prodejce. Tato skutečnost může nastat při výměně jedné nemovitosti za druhou. Daň následně musí zaplatit společně a nerozdílně z převodu dražší nemovitosti. Ale může se také stát, že celou výši daně zaplatí pouze nabytel. Tato varianta se vztahuje zpravidla na získání nemovitosti prostřednictvím insolvenčního řízení, exekuce, veřejnou dražbou nebo vyvlastněním. Poslední právní klička, tentokráte kdy neplatí ani jedna strana, se týká například novostaveb či převodu z vlastnictví bytových družstev do vlastnictví jejich členů.
d) darovací daň – odvádí se z bezúplatného převodu, nabytí majetku (movitého/nemovitého), tedy z darování. Plátcem daně, je osoba, jež majetek získala, ručitelem – dárce. Sazby daně se odvíjejí od poměrně složitého schématu, který v sobě kombinuje stupeň příbuzenské skupiny (I.až III.) a finanční výši nabytého majetku.
e) dědická daň – předmětem tohoto typu daně je nabytí majetku (movitého/nemovitého) dědictvím (ze závěti/ze zákona). Důležitou roli zde hraje státní občanství a místo trvalého pobytu zůstavitele v den jeho smrti. Poplatníkem daně je poté dědic, který dle právního rozhodnutí nabyl určitý podíl z dědictví. Tento poplatník (či poplatníci) se na základě zákona dělí do tří příbuzenských skupin. Dědické řízení zahajuje vždy soud a obvykle v něm pokračuje soudně pověřený notář, který dědický majetek ocení, kontaktuje všechny zákonem a závětí zahrnuté osoby a provede soupis majetku a dluhů zesnulého. Finanční náklady jsou notáři povinni zaplatit jednotliví dědici na základě podílu nabytého majetku. Dědická daň se nemusí odvádět z majetku, jehož hodnota nepřevyšuje 100 Kč, jedná-li se o odúmrť nebo je-li majetek odkázán obcím a krajům, nadacím, politickým stranám, církvím či na financování humanitních akcí.
f) silniční daň – jedná se o poplatek, který musí zaplatit vlastníci motorových vozidel registrovaných a provozovaných na území České republiky, pokud tato vozidla slouží k podnikání. Výše daně se u osobních automobilů vyčísluje na základě zdvihového objemu motoru, u nákladních aut podle počtu náprav a součtu maximálních povolených hmotností na danou nápravu. Výrazně nižší daně mají majitelé nových motorových vozidel a zcela osvobozeni jsou od poplatku takzvaná ekologická auta (na elektrický pohon, plyn, elektromotor, …)

Nepřímé daně – laicky by se dalo říci, že jsou opakem daní přímých, to znamená, že u nich nemůžeme jednoznačně určit daňový subjekt, který bude v konečném důsledku daň platit. Jedná se o jakousi daň ze spotřeby, která je zahrnuta v definitivní ceně zboží a služeb. Zářným příkladem je daň z přidané hodnoty (DPH), spotřební či ekologická daň.

DPH – s nadsázkou by se dalo říci, že se jedná o daň ze všeho, vztahuje se totiž de-facto na veškeré zboží a služby. V České republice se používá systém dvou sazeb: základní (21%, podléhá jí většina zboží a služeb) a snížená (15%). Od DPH je zcela osvobozeno rozhlasové a televizní vysílání, finanční, pojišťovací a některé poštovní služby, zdravotní a sociální péče, vzdělávání a výchova.

Spotřební daň – v České republice se vztahuje na pět vybraných komodit. Nejvíce peněz ze spotřební daně plyne do státního rozpočtu z daně minerálních paliv, kde řadíme benzín a naftu. Druhé místo zaujímá daň z tabákových výrobků, následuje daň z lihu, piva a nejmenší část tvoří daň z vína.

Ekologická daň – jedná se o jednorázový poplatek spojený s registrací motorového vozidla. Výše „ekodaně“ se odvíjí od hodnot emisí ve výfukových plynech a pohybuje se od tří do deseti tisíc. Od ekologické daně jsou zproštěni majitelé průkazu ZTP a osoby, u kterých dochází k registraci motorového vozidla v důsledku majetkového vypořádání.

Čtěte i další články z kategorie Daňe a mzdy

Mzdy

Pojem „mzda“ můžeme jednoduše vysvětlit jako odměnu za práci v určitém pracovním poměru...

Úvěry + půjčky

Půjčka je druh závazku, který vzniká podepsáním příslušné smlouvy...

Sociální dávky a podpora

Podle zákona o sociálním zabezpečení je stát povinen pomoci občanům v těžkých sociálních situacích takzvanou státní sociální podporou...

Povinné ručení

Plný název tohoto finančního produktu zní „pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“...